Vydáváme se na cestu a procházíme nejznámejším střediskem Costa Adeje. Nejkrásnejší a nejvyšší hora El Teide se týčí na vrcholu a dotváří jemnou kulisu pláže Playa de las Americas. Po umělém středisku cupitá horda Nemců a bílých Irů a Anglánů. Restaurace jsou jeden velký fake. Posloucháme hudbu a culíme se kolem. Žvýkame kousek starého tuňáka a jezdíme prstem po mapě. Natankujeme levný benzín a vyrazíme dál. Začíná se nám tady líbit.
Slunce pálí jako kus žeravé koule a my rudneme uměrně najetým kilometrům. Cesty se začínají klikatit. Jistou chvíli se bojíme, že nám to naše miniaturní autíčko scípne na půl cestě, ale ukáže se, že to má výdrž koně a imidž ženské. Vytrvalé s módní barvou a velkou spotřebou. Smrtelná kombinace. No prostě Panda od Fiatu jak má být.
Mračná se kopí a začíná vytrvalý déšť. Procházíme Los Gigantos. A vydáváme se na sever. Cesta se zužuje, stává se strmou a při pohledu do propadliny dolů a na šíré moře v dáli se nám tají dech. Objevuje se duha. Prosvětlí hmlu na upětí zelených vrcholků a banánové plantáže. Palmy se třepou pod náporem náhleho větra a pár rudých a tmavě modrých doměčků dotváří panoramu černé ovce mexické rodiny. Tak tvárné, tak svobodné a předse tak jiné. Objevuje se pár lidí. Opálení a zamyšlení. Pozbírame naší chabou španělštinu a pozdravíme. Neodpoví.
Klikaté cesty jsou ještě strmejší. Doplazíme se na vrcholek a pak dolů. Pot se na nás lepí a mapa se válí na zemi. Slunce zapadá a my dorážime do Puerta de la Cruz. Město je veselé a přístupné, černé pláže, ve vzduchu smích, velké točící se koleso v lunaparku, nad horou se vznáší jemná šedá mlha a surfeři vybíhají z moře. Mokrý černý písek se lepí na paty a telěm vám prochází chlad.
Slunce znovu vysvíta a cesta pokračuje dál. Vítr je ještě ostřejší a ohlodává vytrvalost ale ne odhodlanost. V dálce se objevuje vesnička San Pedro. Vlny prudce narážejí do skal, krystalově tyrkysová voda se mísí s bělou pěnou a míchá barvy na Matissově paletě. Rudá vlajka poletuje ve větru a odrazuje lidi. Dívame se kolem a zkoumáme okolí. Rychlými pohyby se oblečeme do neoprénu a výdávame se napříč mořské síle.
"Když z jara sněží, skřivan k slunci letí, nad mraky
Nad vrchol věží, letí vzkazy dětí, pro draky
Žijeme touhou, touhou zbičováni zemřeme
– vteřinu pouhou, jsme-li milováni srdce mé." /Karel Kryl/
Tenerife Amable.
Venovano:
Pavlina Radonakova (6/9/1939-7/11/2008)