Reklama
 
Blog | Katarína Radoňáková

Jsem bezdomovec a budu u vás bydlet

Byly a jsou součástí našeho života. Potkávám je všady. Vedu své přátelé na tradiční prohlídku Karlovým mostem. Jsou tam, klečí na kolenou a v ruce drží špinavou kšiltovku. Turisté se nahýbají a hází jim drobné. Zvědavé Japonky si je vyblejsknou s exotickým pocitem, že něco takového v Tokyu, městu workoholiků neuvidí. I když kdo ví. Nikdy jsem tam nebyla. Ptají se mně „ ty jim nic nehodíš?“ říkám – ne. Ptají se „proč?“ říkám nevím. Prostě si nemyslím, že by v tomhle tom případě šlo o správný počin. Ptají se“nesoucitíš s nima?“ říkám“ jo, ale ne zrovna s nima“ Jak tomu rozumět. Nevím.

Taky je můžete potkat v klikatých uličkách vedoucích ke Karlovmu mostu. Sedí na zemi, v ruce gitara, nebo píštalka. Vedle nich leží pes a dívá se na Vás hladovýma očima. To by bylo aby někdo nepřispěl. Často bez misky s vodou. Jak klasický případ zneužívaní zvířete. Kdo tam tu misku nedá a to úbohé zvíře nenakrmí, tomu bych nehodila ani korunu.  

Potkáváte je na Smíchovském nádraží. Sedí na starých prochcaných lavičkách a pijou rum z bufetu. Nebo krabicové levné víno. Prohrabávají se košem a hledají nedopalky. Stojíte tam za ranního rozbřesku a čekáte na svůj bus do práce. Dívate se na ochcané zdi, smrad se šíří vzduchem a vás napne na zvracení. Jak ohavné, říkate si. Jak naložit s těmi lidmi ? Patří na veřejná místa jako Hlavní nádraží ( momentálně v rekonstrukci a měnící se prý na luxusní nákupní centrum s kolonádou a kavárnami ), autobusová nádraží, Národní třídu, Floru, nebo všechny známé turistické lokality ? 

Kdo jsou ty lidi ?  Staří dědkové kteří se krčí na prvním sedadle tramvaje a v zimě ohřívají své kosti tím, že se nechávají vozit pokud je někdo nevyhodí ? Feťáci žebrající na svou drogu, nebo členové kontrolované organizace, která si z toho udělala dobrý biznis ? Jak rozeznáte zda li máte s něma soucitit nebo nikoliv ? Jsou Vám úplně lhostejní nebo jste se někdy zamysleli nad tím, jak by se jim dalo pomoci ? 

Reklama

Ano z toho co jsem napsala zatím jednoznačně vyplývá, že mi sice lhostejní nejsou, ale spíš naopak. Ne, jenom se snažím na to dívat malinko realisticky. Chlap který žebrá na kolenou, ale v kapse mu zvoní mobil si Váš soucit nezaslouží. Bezdomovec který bivakuje před bankou a vypadá, že nemá nohy, už už se mu chystáte něco hodit když z banky vyběhne ostraha a vyhání ho pryč. Už už se mu snažíte pomoci když se v tom staříček vystře a začne na ně řvát, že jsou to burani a že to je jeho flek a ten mu nevemou. Jednoznačně bych řekla, že není smířen s osudem. Tak jak může být smířen s tím, že pokud je to zdravý člověk a může pracovat, proč tak neučiní.  

Ach ano, věčná polemika. Nejsou papíry. Nehezký osud mu vzal rodinu, připravil ho o vše a teď mu nezbývá nic jiného jenom přečkávat po nádražích a pod holešovickým mostem. Ano vy soucítící a křesťané. Nastupujete do tramvaje a vidíte špinavou paní s mastnými vlasy jak vstává ze sedadla a za sebou tahá tašky plné prázdných flašek. Sedněte si po ní ? Nebo se štítite ?  

Jedete po ulici a kluk, pán nebo holka Vám nabízí Nový Prostor. Koupíte ho nebo se otočíte jiným směrem ? Potkávala jsem mladého kluka na výstupu metra Náměstí republiky. Pořád tam vykřikoval pokrouceným hlasem „ mladý prostoooor, kupteee si hoooooo, prosíímmm“ nikdy jsem neměla čas lovit po kapsách peníze a když jsem se to chystala udělat asi po pul roce a v ruce držela padesátku – už tam nestál. Zmizel.  

Stará pani s berlou mne zastavila na patníku tramvajového pásu a prosila o pár drobných na vodu. Otevřela jsem peněženku a mněla tam tisícikorunu. Nic víc. Podívala jsem se do jejích očí a dala ji jí. Nevěřila. Já taky né. Viděla jsem slepou dívku jak stojí na výstupu z metra a drží Nový Prostor. Vybrala jsem to k ní a vsunula ji peníze. Časopis jsem vzala, ale jenom proto aby si nemyslela, že to dělám ze soucitu k slepým. Doma zhromážduji odznaky a knížečky ze zbírek pro děti z dětských domovů, pro lidi závislé na drogách, pro všechy kteří mne prosili přispět na zbírku pro něco co se zdálo, že má význam. Kde, ale šli všechny mé peníze, to nevím. Jistota, že se dostanou do správnych rukou tam není.  

Výsledky tam tedy znát nejsou. Když se podíváte na to kde se tady bezdomovci mohou uchýlit tak narazíte na centrum Naděje. Poskytuje jídlo třikrát denně. Pak jsou tady milosrdné sestry, které Vás nechají se osprchovat a přespat jednu noc. Nebo pověstné stany na Letné, když tuhne v zimě vzduch a mrazí.  

Jinak, ale tito lidé nikoho z politiků nezaujimají. Malinkatý strach v duši, že vzácnou shodou náhod, tedy velmi špatných náhod, to můžete být jednou i vy, kteří se ocitněte na ulici se raději nezaobíráte. Proč by. Radší přeci investujeme do toho, že udělame volební kampaň na Petříně a pozveme lidi zdarma lanovkou na občerstvení. Výborný gulášek a pivečko. Bezdomovce taky, ovšem. 

Proč se o ně zaujímat, že ? Mají přece asi takou budoucnost jako má vidina důchodu v budoucnu.