Mrazilo mne po zádech, když jsem si prohlížela jeho usmolený fotoalbum, vyholený imidž Indiána z posledního Mohykána doplněn řetezy na dlouhé mikině a botkách číslo čtyři, protože ano, José mněl dokonce i nohu stejně velikou jak já. José se po třech letech v L.A zpanilou jízdou přesunul do Trentnu, hlavního města New Jersey a čtvrtého města spojených států s nejvyšší kriminalitou. Narazil na mne v budově apartmánů, v centru, zrovna když jsem větrala nad fast foodem a likvidovala šváby.
Byl to José, který mne vzal na Vánoce roku 2003 ke své sestře, abych je netrávila uplně sama s plechovkou fazolí. Sědeli jsme ve vlaku, který se ubíral směrem na New York a zpívali Feliz Navidad. Pak vysolil padesát dolarů a nechal nám udělat pamětné foto kolem stromečku v Rockefellerovém centru, které nám fotograf zarámoval do Velikonočního papíru.
Jelikož jsem v té době neměla oných předepsaných 21, tajně mne přepašoval do španělského klubu, kde mi objednal první Margheritu a i když neuměl, tančil salsu.Nevědel jak stolovat, a předse mi uvařil salvádorské národní jídlo, správně fazole, a vypulíroval jedinou lžící co mněl.
Jako správnýmu kámoši, mi obstaral veličajznou sivou teplákovou soupravu, takže jsme vypadali jako bratři v triku, nebo spíš hlupáčci z A je to.
Nosíval mi z pujčovny romantické dojáky a plakal když já jsem plakala. Na zdi svého pokoje, vyzdobenýho všalijakýma sejrajtama, umělými květmi, trpaslíky, řetezy a starou věží, na které pouštěl latinské odrhovačky, mněl pověsený obrovský plakát, ve zlé kvalitě, asi sedmileté holčičky. Byla to jeho dcera. Nikdy ji neviděl a každý měsíc ji posílal peníze ze svého platu dělače pizzy. Před její matkou pláchl, když mu bylo šestnáct.
Naučil se sám číst a počítat. Naučil se anglicky. Naučil se žít slušně.
A pak jsem se přestěhovala. Na Josého mi zbylo už jenom číslo na pevnou linku a vzpomínky.
Za půl roku na to vyhrál zelenou kartu, dostal vyhazov z pizzerie, kde dělal šest let a rozhodl se odejít domů. Pevná linka oněměla.
A José zmizel napořád.
Nikdy jsem se ho nezeptala ani na příjmení.
Byl to bezvadný kamarát. Takový, jakého opsal Nohavica a takový, na kterého se nezapomíná.
Hasta pronto amigo. De una vez por todas.